"Naděje vždycky způsobí, že uvěříme." Robert Fulghum

Říjen 2018

Zmatené city

9. října 2018 v 10:52 | realistkadneska |  Pokus o rým
Za tmavých nocí se vkrádá ten pocit.
Choulím se k peřině.
Ty spíš tak nevinně.
Chci abys procit.

Uchop mě pevně.
Hlaď mě.
Líbej mě.
Přitul se ke mně.

I když tvá zrada bolí.
Nenechá mě v klidu.
Silná jak hlas lidu,
co jen tak nepovolí.

Miluju tě asi moc.
Hladím tvoje pevné tělo, u srdce mě mrazí.
Jenže já ti neodolám, když jsme oba nazí.
Koho žádat o pomoc?

Proměna

4. října 2018 v 12:30 | realistkadneska |  Téma týdne
Měla bych být důslednější ve výchově.
I když možná ani né, v téhle dnešní době.

Možná bych měla více nosit šperky.
Já bláhová, vždyť dneska zdobí lidem těla kérky.

Táta mi vždy říkal, nepij pivo, to se k dívce nehodí.
Tak začínám pít víno, nechutná mi, ale oku lahodí.

Chtěla bych být trochu méně rozežraná,
nejíst tolik večer, ale hlavně z rána.

Chtěla bych mít břicho jako Rolins Dara,
třeba se ho dočkám už příštího jara.

Musím někde ubrat a jinde zase přidat,
své přátele bych chtěla zase častějc vídat.

Já už ale asi jiná nebudu.
Co bude se mnou dál, to nechám osudu.

...

Vztahy III. - málem sama

1. října 2018 v 14:49 | realistkadneska |  Osobní
Jsem ráda za pondělí, jsem ráda, že minulý týden už je pryč. Nejsem ráda, že už je říjen a podzim už není za dveřmi, ale už vstoupil.
Tak minulý týden jsem se málem přidala do skupiny volných, singl, právě rozejitých, zklamaných, ubrečených, nešťastných...žen.
Přítel byl na cestě domů, holky už spaly a já zoufale hledala heslo od Wi-Fi. V tom mě napadlo, že ho kdysi měl přítel v telefonu, a tak jsem nahlédla.. (starý mobil) V poznámkách nebylo, ale bylo tam zajímavé číslo, uloženo někdy po půlnoci před pár měsíci. No a samozřejmě taková čísla mají svůj příběh. Vybavila jsem si historku, kterou mi přítel, když dorazil podnapilý před pár měsíci, vyprávěl. Brečela jsem a zároveň mnou pulsoval vztek. Nejsem žádná hledačka senzací v tel. partnera, i když rozhodně by obsah tel. partnera neměl být nehezkého charakteru... ale denně se rozchází lidé právě na základě důkazů, které jim tyto malé přístoje poskytnou.
Jak důležitá je důvěra, říkám svým dětem, aby nelhaly, že všechno se dá vyřešit, ať je to jakkoli nepříjemné.
Co potom ve vztahu? Ale tady napáchal své názor Dr. Plzáka: "zatloukat, zatloukat, zatloukat".
Když přijel v noci, už nemělo cenu nic řešit.
Druhý den jsem na nic nečekala. Byl nepříjemný, že mi tady nechá tel., já ho projíždím, obviňuji z nesmyslů..všechno si vymýšlím. Vřelo to ve mně, vůbec se nedivím, že si lidé dokáží ve vypjatých situacích ublížit i fyzicky. Udržela jsem se. Nejsem násilný typ. Něco málo jsme si vyříkali, ale já prostě nechtěla další lži.. Při tom co na mě křičel, že osm z deseti párů se podvádí a jsou spolu... a on , že mě nepodvedl asi ... jsem mu sbalila všechno do povlaku na peřinu a se stoupající teplotou jsem to vytáhla před byt, kde stál za chvilku i se situací smířený přítel. Bolest v bedrech sílila.
Když se mé malé dítě odpoledne vyspalo, vyzvedly jsme starší dcery a musela jsem už bolestí k doktorce, do toho mi přišly asi tři zprávy, že kvůli malé bysme měli být spolu a podobné.
Dostala jsem antibiotika - asi moje třetí v životě - dle moči to prý vypadá na zánět močového měchýře. A paní doktorka se neopomněla zeptat na mé oči, vypadala jsem jako když ofoukne severní vítr angorského králíka.
Dořídit domu bylo téměř nadlidské, ihned jsem ulehla s teplotou 39°C. Holky se o sebe postaraly navzájem a já koukala do prázdné půlky skříně. Deprimující.
Druhý den holky nemohly jít do školy, protože se o mě a malou sestru musely starat, vubec bych to nezvládla. A to, že mi bylo takhle hrozně zle, otevřelo dveře mému příteli. Dostal poslední šanci. Ale nejsem si už jistá sebou.
Když jsme včera ale všichni seděli v obýváku a mně bylo konečně po pěti dnech lépe, cítila jsem se šťastná.
Tak uvidíme. Být sám je těžké, ale...