"Naděje vždycky způsobí, že uvěříme." Robert Fulghum

Září 2018

Včera

21. září 2018 v 10:06 | realistkadneska |  K zamyšlení
Včera byl krásný den. A ani dnes to tam nevypadá špatně, šmíruji mezerou mezi žaluziemi.
Tak nechci psát o počasí, jasně. I když pro mě osobně je to dost podstatné, né kvůli dobře schnoucímu prádlu, mám sušičku, ale dělá divy s mou náladou.
Včera, ještě než jsem odlela do Prahy, jsem byla s malou na hřišti. Daly jsme se do řeči se sympatickou babičkou, která prý hlídá vnuka od šesti týdnů... Umíte si to babičky představit? Každý všední den a přiznala, že je to pro ní náročné. Viděli jste "Bábu z ledu" ?? To s tím zneužíváním babiček souvisí. Ono je pohlídat a pohlídat. I já sama jsem ráda, když mi někdo pohlídá, ale...Ta babička má své plány, ale neplní si je, protože láskyplně hlídá.
Včera jsem měla druhou hodinu cvičení s dětmi, bylo to fajn. Děti byly spokojené a i přihlížející rodiče. Dokonce s námi cvičila jedna babička - paní učitelka ze základky a sama obdivně podotkla, že zlatí prvňáčci. Mě to naplňuje, raduji se z jejich úspěchů, zkoumám jejich individualitu, baví mě jejich upřímnost.
Včera po cvičení jsem vzala své holky na Střelecký ostrov tramvají. Byla tam akce ÓČKA, KFC, vstup zdarma a k našemu překvapení i jídlo od KFC a pití zdarma. Vyslechly jsme si Moniku Bagárovou a kvůli nejmenší kňourající jsme tuhle fajn akci musely opustit.
Včera večer jsem nesla vyhodit plasty a papír. Co nevidím v popelnici?? V plastech papír a v papíru plasty. Je to vlastně skoro pokaždé. Nechápu to. Proč to ti lidé nevyhodí to popelnice u baráku, když to nechtějí třídit? Proč?
Myslela jsem, že KFC uspokojilo mé hladovce. Neuspokojilo na dlouho, musela jsem ještě udělat karbanátky. Před spaním jsem vyzkoušela svou nejstarší ze zeměpisu, konkrétně z Evropy, docela sranda si to vše znovu opakovat.
Včera, když všechny mé dcery usnuly,jsem je chvilku pozorovala, pohladila, políbila a blaženě jsem se rozvalila na gauči. To je takové štěstí, takové obrovské štěstí.

Kočka

7. září 2018 v 20:08 | realistkadneska |  Téma týdne
"To bude dobrý." Říkám cestou autem kočce, která vydává zvuky, co neuslyšíte v nejstrašnějším hororu. "Tichoučko Leonko." A po chvilce přesvědčování, že za chvilku jedeme zpět za koťátky, přidávám raději rádio. Asi to to zvíře tušilo, že jedeme na veterinu. Zvířat se, obzvláště vlastních, nebojím. Ale když jsem si představovala, jak tuhle šelmu vyndám v ordinaci na stůl. Děs.
No asi na ni zapůsobil dobře hlas pana doktora, vyndala jsem z přepravky mazlivou kočičku. Ta naše kočička je mimořádně plodná, pět mnohočetných porodů za rok. Nonstop jsme měli dva roky za sebou koťata, kterých má na vesnici každý plno a zbavujte se toho. Samozřejmě jsme ji pokaždé pořídili antikoncepční prášky, které nikdy nezabraly. Jééé..kdyby to tak bylo u lidí, to by stoupla porodnost. Nebo by spíš přibylo potratů? Pan doktor jí prohmatal břicho a říkal, že tentokrát ještě březí není. Ufff.. Píchl jí dvě injekce, za chviličku spala a za půl hodiny bylo po všem.
Pan doktor mi ukázal kočičí vaječníky o velikosti dvou čočkových zrn. Tak taková malá věc se nás natrápila. Zaplatila jsem osm set padesát korun, s kočkou spící se dvěma stehy jsem vyrazila domů.
A cestou zpět jsem jí zase říkala, že to bude dobré. Že se nám všem, hlavně jí, uleví. Večer už kojila svá poslední koťátka a spokojeně předla. Tak jsem první školní den snad udělala dobrý skutek pro kočku.