"Naděje vždycky způsobí, že uvěříme." Robert Fulghum

Květen 2018

Název knihy

25. května 2018 v 12:19 | realistkadneska |  Téma týdne

Od začátku do konce je kniha od R. Fulghuma, kterou jsem dočetla minulý pátek a v pondělí naskočí na blogu téma "ZAČÁTEK A KONEC" - úsměvné. Kniha byla nicméně opět výborná, jako všechny jeho knihy, které jsem četla. Tentokrát se zaměřil na životní rituály, které nás provází každým dnem a i na ty, které zažijeme jen jednou maximálně párkrát za život. Začíná rituálem zrození a končí přípravou na smrt a ač bych to nečekala, druhá část knihy byla zajímavější. Psáno s životním nadhledem, který je Fulghumovi vlastní. A když jsem tak četla o těch rituálech, přemýšlela jsem o těch vlastních a moc jich nemám, např. úplně každý den začínám kávou s mlékem a půlkou lžičky cukru. Nově jsem se rozhodla, že si každý měsíc koupím knihu, už mám objednaného Sněhuláka od Nesboa. Co vy? Podělte se o ty své rituály.

A ještě si neodpustím... začátky a konce trochu jinak, tak např. špagety, jejich začátky a konce dokáží nadělat neskutečnou paseku na našich obličejích i outfitech. Přesto si je dáváme znovu a znovu a co pak děti, tolik srandy při jejich pojídání.

kniha - většinou chvilku trvá, než nás chytne a ke konci se nám s ní buď nechce loučit nebo ji odložíme rádi a litujeme promarněného času. Podobně to je i s filmy a setkání přátel po letech.

vaření - většinou má dobré konce.

výlety a dovolené - začátek a průběh nás baví (minimálně by měl), ale v závěru už se těšíme domu.

let letadlem - snad všichni se těší na konec (na přistání).

návštevy - konce vítány.

kokrhání kohouta či štěkání psa - dusíme se pod polštářem a chceme konec.

nemoc a následné uzdravení, atd.

Takže nemusí být jen špatné konce a dobré začátky nebo naopak. Snažme se hledat na všem něco dobrého a bude nám lépe.


Ach ta naše povaha ...

17. května 2018 v 19:05 | realistkadneska |  Téma týdne

Na Wikipedii se píše, že zlo je teologický pojem, označující všeobecně jakoukoli negaci. Zla je samozřejmě mnoho forem a je vnímáno, stejně jako dobro, různě. Téma týdne poukazuje k lidem, osobám, nám ... mé osobě, a tak se na to juknem.

Vždy každého nabádám, ať se zamyslí nejprve sám nad sebou, než hodnotí jiné. A v případě, kdy si máme přiznat něco nepěkného o sobě, se do toho samozřejmě nikomu nechce. I já mám problém konkrétně pojmenovat své zlé stránky.Nejraději bych prostě řekla, že jsem hodný a poctivý člověk, který zle nesmýšlí. Snažím se taková být, ale najdou se náznaky zlého smýšlení a neuvážené činy, které někoho bolí. Někdo páchá zla více, jiný méně a nevypovídají o tom jen naše přeplněné věznice.

S lidmi je to jako se zvířaty, jak se k nim přistupuje, jak jsou vychováváni a v jakých podmínkách, takové je máme. Děti si například často myslí, že zlí jsou jejich rodiče a prarodiče. I já si občas říkám, nebyla jsem na své děti zlá? Né, nebyla...ani Vy ne, pár dobře míněných napomenutí nebo letmý pohlavek neublíží, chceme jen mít ze svých dětí použitelné jedince společnosti. Můj táta například zastával názor, že to dobré mi budou říkat jiní. S tím úplně nesouhlasím. Je potřeba říkat dětem hlavně to dobré, aby byly zdravě sebevědomé. Ovšem je spoustu vnějších vlivů, které již rodiče - rodina neovlivní. Také charakter a intelekt stojí za našimi činy. Zlo mimo různých psychických poruch, pramení dle mého především z našich charakterových vlastností, které se v nás utvořily - rozvinuly. Můžeme na nich ale pracovat.

Proč lidé tak rádi řeší jiné lidi, pomlouvají a ubližují si? Prostě to tak odjakživa je a bude. Jednoduchá rada je zapomínat co nejrychleji a ze života takové lidi vymazat. Sama jsem se naučila zapomínat na všechno špatné až tak rychle,že si to občas raději poznamenám, abych vůbec věděla, proč se např. zlobím na přítele. On tomu říká STB zápisky. Také mi k tomu říká, že kdybych ho měla ráda, nezapisovala bych si to. To je diskutabilní, nemyslíte? On by především neměl dělat a říkat věci, které já si zapisuji (občas), myslím si já.

Jsem ateista, ale při potlačování zla v nás bych se přikláněla k dodržování alespoň některých bodů Desatera a k neustálému zvelebování našich obsahů. Dělejme si radosti, rozmazlujme se, nevyčítejme si chyby, které již nemůžete změnit. Jen spokojený člověk rozsévá radost dál.

Já se třeba o víkendu chystám na pochod Praha - Prčice pro již čtvrtou botičku, držte mi palce a nebo jestě lépe, přidejte se.


Princ

6. května 2018 v 18:04 | realistkadneska |  Téma týdne

Princ na bílém koni, co je to za blbost?

Snad raději inženýra, ten postaví mi most (přes potok).

Prince už jsem vlastně kdysi dávno měla.

Poprvé mě políbil, celá jsem se chvěla.

Jmenoval se Ruda a jezdil za mnou na kole,

nebyla s ním nuda, voněl jako batole.


Princ na bílém koni, co je to za blbost?

Snad raději doktora, uzdraví srdce bolavé a i ruplou kost.

Doktoři jdou ovšem celkem dost na odbyt,

po těch prahnou zlatokopky, co chtěj auto, byt.


Princ na bílém koni, co je to za blbost?

Nejsem žádná princezna, jsem problémová dost.

Proměna

3. května 2018 v 12:06 | realistkadneska |  Jen tak ze života
Koncem roku 2017 jsem se rozhodla, že se konečně zkusím přihlásit do nějaké proměny. Dlouho mě to lákalo, důvodů jsem měla spoustu. Od všemožných životních karambolů až po čistou zvědavost - co se mnou asi provedou.
Dávno jsem však zapomněla, že jsem tuto neuváženost provedla a před čtrnácti dny mi přišel e-mail, že se mohu jedné takové proměny zúčastnit. Ufff... Panika.
Abych mohla vůbec odepsat, že do toho jdu, potřebovala jsem hlídání. Člověk - tedy ženská - s dítětem se musí pořád někde prosit o hlídání. Když jde můj přítel např. na trénink, nepřijde a nepožádá mě, jestli bych pohlídala naši dceru. To by bylo fajn, že?
No nastal den "D". Vyjela jsem samozřejmě pozdě, takže jsem myslela, že ani nestihnu být v devět na místě. Stihla a dokonce jsem v tom pěkném kadeřnické salónu byla první. Za pár minut fotografka, pak redaktorka a poslední kameraman... Budou mě natáčet, budu mluvit? No né. Tak pokud půjdete do nějaké proměny, raději s tím počítejte. Ať pak před kamerou nemektáte jako koza (jako já).
S milou kadeřnicí jsme se dohodly na zesvětlení a výrazném zkrácení mých dlouhých vlasů. Po třech a půl hodinách jsem se málem nepoznala (v dobrém) a začaly obavy, jestli zvládnu upravovat tento střih doma. Slečna redaktorka objedná taxi, salát a vyrážíme směr Smíchov. Zde už nás čeká vizážistka, která na mě při mé první dnešní kávě nanáší štětečkem krémy, makeup, stíny, pudry, tvářenky, řasenky... Já používám roky pouze řasenku a tenhle arsenál je pro mě velkou neznámou.
Samozřejmě kameraman je neustále přítomen a každou sebemenší změnu natáčí. Přichází na řadu stylistka se svou kopicí oblečení a asi deseti páry bot. Jako první model zkouším volnočasový šedý kostým, ujde a s teniskami se v něm cítím celkem dobře. Druhým modelem byly šaty, ty zavrhuji, protože se mi do nich nepodařilo nacpat prsa ... ostatním se to zdálo minimálně pro fotku dobré...nesouhlasím. Druhým modelem tedy byl červený kalhotový overal - vzdušný letní. Poslední prišla na řadu pestrá sukně s bavlněným trikem. Reálně, za nic z těchto modelů bych neutratila ani korunu.

Každopádně jsem za tuto zkušenost ráda a ve zkušebních kabinách budu odvážnější. Všem ve svém okolí proměnu vychvaluji a doporučuji. Nicméně žádná proměna zevnějšku není k ničemu, když nemáme dobrý - vyladěný vnitřek.

Trochu se obávám reakcí, až se má proměna objeví na netu.

Krásný den všem.