"Naděje vždycky způsobí, že uvěříme." Robert Fulghum

Výlet a prstýnek

20. dubna 2018 v 8:47 | realistkadneska |  Jen tak ze života
Tak a nadešel den k výletu č. 2 (viz. článek Dary, dárky, dárečky). Daleká cesta do Olomouckého kraje před námi. První cíl je hrad Bouzov, měli jsme štěstí a akorát jsme chytili prohlídku ve 12.00 hod (cena os. 150 Kč, parkovné 60 Kč). Natáčelo se zde spoustu pohádek a mimo jiné má oblíbená O princezně Jasněnce a létajícím ševci - tu věž jsem naporvé nepoznala. Dojídáme zbytek svačiny a přesouváme se k dalšímu cíli vzdálenému cca 14 km.
Mladečské jeskyně se nacházejí v obci Mladeč u Litovle.Tato vápencová jeskyně skrývala kosti vyhynulých pravěkých zvířat a kostry lidí starší doby Kamenné s četnými doklady o jejich činnosti (kamenné nástroje, ohniště). Prohlídka trvá cca 30 minut a jeskyně je přístupná od dubna do října, parkoviště je v obci zdarma a vstupné do jeskyně činí 100 Kč/os..Musím říct, že jeskyně mě nadchly, netopýři tam nebyli a nechá se to tam zvládnout v mikině. Zastavili jsme se v Litovli na kávu.
V 16:30 hod. jsme se ubytovali U Rohelů a jdem proběhnout Karlovu Studánku a poprvé si dát teplé jídlo. Výbornou panenku jsme si dali a vyhladovělý přítel si dal ještě za hodinu v jiné restauraci lososa. Kolem devaté jsme se dostali na pokoj.
Ráno jsme se sbalili (trochu poprchá), popojeli k cukrárně na kávu a báječny dortik. Stále jsme však nebyli rozhodnutí jak na Praděd. Nakonec jsme se rozhodli nikam nepopojíždět autem a zkusit cestu z Karlovi studánky podél Bilé Opavy se spoustou vodopádů. Po žluté stezce jdeme poklidně, je pod mrakem. Přítel klasicky po chvilce kňourá, že tu není kvůli nějaké řece, ale kvůli "Pradědovi" , já jsem nadšená divokou přírodou a hučící vodou. Ale teče jí tolik, že cesta je občas zaplavena. Nejsme oblečeni zrovna na lezení po skalách, ale začíname lézt ...je to dobrodružné. I "Z" to zacina bavit. Ale jak se objevuje více a více sněhu-ledu a řeka vedle nás má brutálni průtok, začinam se citit nejistě. A to nevime, kam jdem a že bude hůř. Nejradeji bych se vrátila...nikde nikdo. Ale to už by vyšlo na stejno. Kdyby nebylo mokro po dešti, sníh a led a neskutečně divoká řeka chvilku pod náma a chvilku těsně vedle, bylo by líp. No žlutá je dle popisu trasa náročnější a vůbec se nedoporučuje, kdyz na Pradědu leži snih, a to jsme si nepřečetli před, ale až po. Prežili jsme, vystoupali kopcem půl metrem sněhu k hotelu Ovčárna a hurá po asfaltce 3km na Praděd- cíl č.1. Po obědě jsme vyleji výtahem na vyhlídku (100 Kč/os.), ale vítr během chvilky přifoukal takové mraky, že vidět nic nebylo. Tak říkám, že máme vstupenky ve formě pohledu za stovku - jsou fakt pěkné. A teď už seběhnout zpět k Ovčárně, místním busem se dopravit k autu a hurá směr Praha. Ale přítel mě ještě zastaví, že si uděláme společnou fotku u sochy Praděda. Strašně fouká, mokré boty. Přitisknu se k němu a on místo mobilu vyndá malou krabičku, a tak roztomile mě požádá o ruku. Prstýnek mi je a je krásný. Jsem překvapená, potěšená, vyděšená, zasnoubenáááááá...ale teď už běžíme... nebo to nestihnem.
V autě mu pak říkám, že by byla škoda, kdyby byl do té řeky spadl, už kvůli tomu prstýnku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kde jste se zasnoubili?

Ještě nikde 0% (0)
Výlet 100% (1)
Restaurace 0% (0)
Dovolená 0% (0)
Doma 0% (0)
Jinde 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama