"Naděje vždycky způsobí, že uvěříme." Robert Fulghum

Duben 2018

Výlet a prstýnek

20. dubna 2018 v 8:47 | realistkadneska |  Jen tak ze života
Tak a nadešel den k výletu č. 2 (viz. článek Dary, dárky, dárečky). Daleká cesta do Olomouckého kraje před námi. První cíl je hrad Bouzov, měli jsme štěstí a akorát jsme chytili prohlídku ve 12.00 hod (cena os. 150 Kč, parkovné 60 Kč). Natáčelo se zde spoustu pohádek a mimo jiné má oblíbená O princezně Jasněnce a létajícím ševci - tu věž jsem naporvé nepoznala. Dojídáme zbytek svačiny a přesouváme se k dalšímu cíli vzdálenému cca 14 km.
Mladečské jeskyně se nacházejí v obci Mladeč u Litovle.Tato vápencová jeskyně skrývala kosti vyhynulých pravěkých zvířat a kostry lidí starší doby Kamenné s četnými doklady o jejich činnosti (kamenné nástroje, ohniště). Prohlídka trvá cca 30 minut a jeskyně je přístupná od dubna do října, parkoviště je v obci zdarma a vstupné do jeskyně činí 100 Kč/os..Musím říct, že jeskyně mě nadchly, netopýři tam nebyli a nechá se to tam zvládnout v mikině. Zastavili jsme se v Litovli na kávu.
V 16:30 hod. jsme se ubytovali U Rohelů a jdem proběhnout Karlovu Studánku a poprvé si dát teplé jídlo. Výbornou panenku jsme si dali a vyhladovělý přítel si dal ještě za hodinu v jiné restauraci lososa. Kolem devaté jsme se dostali na pokoj.
Ráno jsme se sbalili (trochu poprchá), popojeli k cukrárně na kávu a báječny dortik. Stále jsme však nebyli rozhodnutí jak na Praděd. Nakonec jsme se rozhodli nikam nepopojíždět autem a zkusit cestu z Karlovi studánky podél Bilé Opavy se spoustou vodopádů. Po žluté stezce jdeme poklidně, je pod mrakem. Přítel klasicky po chvilce kňourá, že tu není kvůli nějaké řece, ale kvůli "Pradědovi" , já jsem nadšená divokou přírodou a hučící vodou. Ale teče jí tolik, že cesta je občas zaplavena. Nejsme oblečeni zrovna na lezení po skalách, ale začíname lézt ...je to dobrodružné. I "Z" to zacina bavit. Ale jak se objevuje více a více sněhu-ledu a řeka vedle nás má brutálni průtok, začinam se citit nejistě. A to nevime, kam jdem a že bude hůř. Nejradeji bych se vrátila...nikde nikdo. Ale to už by vyšlo na stejno. Kdyby nebylo mokro po dešti, sníh a led a neskutečně divoká řeka chvilku pod náma a chvilku těsně vedle, bylo by líp. No žlutá je dle popisu trasa náročnější a vůbec se nedoporučuje, kdyz na Pradědu leži snih, a to jsme si nepřečetli před, ale až po. Prežili jsme, vystoupali kopcem půl metrem sněhu k hotelu Ovčárna a hurá po asfaltce 3km na Praděd- cíl č.1. Po obědě jsme vyleji výtahem na vyhlídku (100 Kč/os.), ale vítr během chvilky přifoukal takové mraky, že vidět nic nebylo. Tak říkám, že máme vstupenky ve formě pohledu za stovku - jsou fakt pěkné. A teď už seběhnout zpět k Ovčárně, místním busem se dopravit k autu a hurá směr Praha. Ale přítel mě ještě zastaví, že si uděláme společnou fotku u sochy Praděda. Strašně fouká, mokré boty. Přitisknu se k němu a on místo mobilu vyndá malou krabičku, a tak roztomile mě požádá o ruku. Prstýnek mi je a je krásný. Jsem překvapená, potěšená, vyděšená, zasnoubenáááááá...ale teď už běžíme... nebo to nestihnem.
V autě mu pak říkám, že by byla škoda, kdyby byl do té řeky spadl, už kvůli tomu prstýnku.


Dary, dárky, dárečky

8. dubna 2018 v 18:47 | realistkadneska |  Jen tak ze života

Jaké máte nejraději? Já osobně ty úplně neočekávané, mimo veškerá výročí. Samozřejmě mi nejde o žádnou hodnotu( i když ..).

Ovšem nejraději dělám radost dárky já někomu jinému. Mám pro Vás i jeden tip, který jsem použila na Vánoce. Když jsem pořídila pár prkotin pro každého, chtěla jsem vymyslet něco výjimečného. Co pobaví a potěší. Napadlo mě (možná naivně), že mé děti a přítele by mohlo potěšit něco zažít. Obkreslila jsem mapku ČR s kraji, očíslovala je, čísla nandala do jedné obálky a do druhé obálky jsem dala klasickou hrací kostku. Po rozbalení všech dárků jsem povolila rozbalit obálky. Znepříjemnil mi to přítel, který pronesl něco v tom duchu, že snad to nebude nic zážitkového. Lehce rozrušená jsem nedohlédla na pořadí obálek a dcera rozbalila tu s tou kostkou, všichni nechápavě koukali J. Rychle jsem je pobídla k rozbalení druhé a každého k vylosování jednoho lístku s číslem, pak jsem jim podala mapu a seznámila je s mým záměrem. Každý si našel kraj, který si vylosoval a teď ta kostka. Hodili si a číslo určilo kalendářní měsíc. Takže s každým z nich jsem měla v plánu samostatně vycestovat do kraje, který si vytáhl, v měsíc který si hodil a strávit zde dva dny. Jeji ch úkol spočíval v tom, zasednout k internetu nebo mapě a vyhledat co by chtěli vidět. Ani děti nepotřebovaly mou pomoc. Každý si do pár dnů našel své cíle.
Dokonce už jsem s jednou dcerou v březnu navštívila Plzeňský kraj (ZOO, TECHMÁNIE). Moc se těším na další výlet, který proběhne za pár dnů.

Na závěr jsem si tak popřemýšlela, jestli je něco hmotného, co bych tak opravdu chtěla. Vlastně mě opravdu nic nenapadá.

Ale je něco nehmotného, co je úplně zadarmo a každý se vymlouvá, že to mu chybí, aby mohl to a ono. Je to čas. Čas lidí, které mám ráda, chtěla bych s nimi být víc a společný čas využívat maximálně. I proto jsem volila takový vánoční dárek.

Krásný zbytek neděle.