"Naděje vždycky způsobí, že uvěříme." Robert Fulghum

Deník

2. března 2018 v 11:46 | realistkadneska |  Téma týdne

Jééé a já si myslela, že tohle téma mohu klidně vynechat. Jak je možné, že hned jak jsem si ho přečetla, nepomyslela jsem na něj? Na svůj D E N Í K.

Teda deník, no to jsou naivní představy všech, kdo si ho založí. Každý den budu psát, myslíme si a ouhá, ten čas tak rychle letí a je těžko zachytitelný. Tak se i z mého deníku stal týdeník, čtrnáctideník a nakonec prostě zápisník. I tak je to jeden z mých největších pokladů (né že bych měla nějaké reálné hmotné).

Deník jsem si pořídila nějak v době, kdy jsem začala chodit na střední. V tom mém prvním červeném deníčku je zapsáno všechno mé poprvé, sama jsem v šoku, když ho občas otevřu, co v něm vlastně všechno je. Skoro se stydím sama před sebou, nemyslím jen činy, ale i myšlenky , které jsem tenkrát měla. Jako bych to vůbec nepsala já nebo je to zkrátka spoustu let a já přece jen trochu dospěla. Každopádně je to zajímavá konfrontace sebe před lety a sebe dnes. Vzpomínky máme občas trochu zkreslené, fotíme si jen to pěkné, ale deník nelže ...Když jsem popsala svůj první deník, přišel čas druhého červeného deníku. Dělal mi přítele dlouhé roky, mohla jsem mu říct úplně všechno. Vždycky na mě měl čas a nikdy nikomu nic neřekl.

Když jsem odešla do Prahy za přítelem, nevzala jsem ho s sebou. Byla jsem v období, kdy jsem se cítila zrovna docela dobře a díky práci mi ani nezbývalo moc času na stesky. Psaní mi postupně začalo chybět, a tak jsem občas něco naťukala do počítače nebo popsala pár stránek jakéhokoliv papíru, podle rozsahu momentální tíhy situace. Stalo se toho za x let mnoho a můj poslední zápis v druhém červeném deníku je o počátku vztahu s mým budoucím manželem. Cože? Takhle to bylo, takhle jsem to cítila tenkrát? Vůbec si to nepamatuji. Vykulila jsem oči, když jsem svůj deník před pár lety otevřela. I proto jsem si psala a píši, protože se nepěkné věci snažím rychle vytěsnit z hlavy, ale občas je dobré si o nich alespoň přečíst a připomenout si je.

No a jednoho dne jsem se rozhodla, potřebuji si prostě pořád psát záznamy, ale schovávat si čistě osobní deník už jako matka dětí jsem nechtěla. Tak jsem se rozhodla, že to bude deník o mně pro mé děti. Kam občas napíši i něco o nich a o komkoliv kdo se nám připlete do života. Ony ho jednou budou moct číst, budou znát mé pocity, názory, budou vědět co jsme večeřeli 5. srpna 2015, kam jsem jela na kole koncem září 2016, proč jsem se rozhodla mít další dítě, jaký je můj skutečný vztah s jejich nevlastní babičkou a jak nepěkně si nadávaly včera.....atd. Můj třetí deník (proužkatý deník) je volně v knihovně a sahám po něm celkem pravidelně. Zjistila jsem, že není moc opravdových přátel, kterým bych mohla říci to, co si mohu zapsat. Ano, v tomto případě chybí zpětná vazba.

Ale zkrátka miluji a potřebuji zažívat ten pocit, kdy usedám ke svému deníku s tužkou v ruce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Píšete si deník?

Ano 28.6% (2)
Ne 0% (0)
Kdysi jsem si ho psal/a 42.9% (3)
Chci začít 28.6% (2)
Ano pravidelně 0% (0)

Komentáře

1 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 5. března 2018 v 6:31 | Reagovat

Jen piš deník dál. :-) Moc se mi líbí myšlenka toho, že teď ho vlastně píšeš, aby si ho mohly jednou přečíst tvoje děti. :) Zařazuji do výběru na TT. :)

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 6. března 2018 v 7:35 | Reagovat

To je moc hezké, já osobně jsem u psaní deníku nikdy nevydržela... Přesně jak píšeš, postupem času se z něj stal zápisník, třeba se k tomu někdy vrátím. :-)

3 realistkadneska realistkadneska | 6. března 2018 v 10:28 | Reagovat

[1]: Děkuji :-)

4 Lizzie Lizzie | Web | 9. března 2018 v 12:44 | Reagovat

Rozhodne neprestávaj písať denník :) Je to super vec, ktorá mne osobne pomáha (hlavne ak sa deje niečo negatívneho pomáha mi odbremeniť)

5 alpos alpos | Web | 10. března 2018 v 10:25 | Reagovat

není nutné psát každý den, co bylo k obědu a tak.. ale je fajn zachytit důležité okamžiky v životě a pak se k nim jednou za X let vrátit. Většinou se člověk pobaví, protože to co bylo problém před 20ti lety se jeví nyní jako naprostá prkotina. Jindy si zas rád přečte o něčem, co už dávno vymazal z paměti. Jen je možná někdy dobré ho dobře schovat před nevítanými čtenáři :-)

6 realistkadneska realistkadneska | 12. března 2018 v 11:03 | Reagovat

[4]:Dříve jsem psala hlavně to negativní a pak mi bylo líto, že tam nemám nic pěkného :-) tak 8% minimálně věnuji i hezkým zážitkům a každý by měl.

[5]: Přesně jak píšeš, ten odstup několika let je mnohdy zajímavý ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama